Na dnešní den bylo v plánu jet se podívat na Key Largo, kde se dá šnorchlovat a podniknout nějaké další výlety. Nevěděli jsme, jak to tam po hurikánu vypadá, ale stejně jsme neměli jiný program.
Cesta je to opravdu jednoduchá. Stačí se dostat na silnici č. 1 a poté jedete po ní. Nevýhoda je, že se nejedná o dálnici a jsou zde docela omezené rychlosti. Výhoda je, že nemusíte platit žádné poplatky za průjezd. Po příjezdu k pobřeží jsme tušili, že možná bude zavřeno a měli jsme pravdu. Město bylo trochu poničené a všechny parky zavřené. Řekli jsme si tedy, že pojedeme dále po “jedničce” a zkusíme se dostat až na Key West i když to bylo ještě cca 3 hodiny cesty. Osobně mě také velice zajímalo, co za sebou nechal hurikát Irma, který celé ostrůvky Keys zasáhnul silou 4-5 stupně.
Jelikož jsme tušili, že benzín může být problém, dotankovali jsme u první benzínky plnou nádrž a nakoupili nějaké drinky. Cesta je to opravdu krásná, pokud nejedete po hurikánu, který tady zanechal opravdovou paseku. Krásné jsou i přejezdy po mostech. Ten nejdělší most Seven Mile Bridge je opravdu nekonečný a lemuje starou cestu, která zde dříve fungovala jako hlavní tah.
Z toho všeho co jsme viděli nejhůře dopadl ostrov Big Pine Key, který byl prakticky srovnaný se zemí. Byla zde armáda, lidé stáli fronty na vodu a jídlo, opravdu to nevypadalo moc pěkně. Také zde nebyla ani jedna funkční benzínka, většina z nich měla vyrvané stojany apod. Kolem cest jsme viděli hory trosek, vytopené domy a karavany. Opravdu si nedovedu představit, jak to tam vypadalo při hurikánu Irma.
Pro představu trajektorie hurikánu Irma
Po x hodinách cesty jsme konečně dorazili do cíle. Samotný Key West nebyl nějak moc poničený. V porovnání se zbytkem prakticky bez újmy. Zastavili jsme tedy na jídlo do burgrárny 5Guys, kde dělají opravdu úžasné hambáče. Určitě jedny z nejlepších co jsem kdy jedl. Po jídle jsme se vydali na nejjižnější cíp USA, kde jsme udělali pár fotek. Chudák betonový sloup to trochu nerozdejchal a byl z části opravený. Dále jsme se koukli na dům, kde bydlel Hemingway a zaparkovali u hlavní promenády, abychom se mrkli na místní stavby, které jsou jedny z nejstarších na Floridě. Celou promenádu a prakticky celé centrum tvoří jen bary a obchody se suvenýry, kterých je zde opravdu mraky. Jelikož už bylo docela hodně hodin a cesta zpět trvala cca 4 hodiny vydali jsme se k autu a jeli zpět do Miami. Přijeli jsme až v noci, pěkně znavení.
Miami Beach
Máme zde poslední dny v Miami a tak se přesouváme na ostrov Miami Beach, kde přespíme jednu noc a poté letíme zpět. Hned po příjezdu řešíme první otázku. Kde zaparkujeme? Stání v hotelu stojí 45 dolarů, což je docela hodně. Sedám tedy do auta a jedu najít parkoviště. Bohužel zjišťujeme, že na všech public parkovacích plochách můžete stát max 3 hodiny a ceny jsou od 2-4 dolarů za hodinu. Poradí nám až místní policista, který nás nasměruje do parkovací garáže na 17sté ulici. Zde stojí 24 hodin parkování 20 dolarů což je docela ok. Na cestu zpět do hotelu si beru Uber, jelikož bylo asi 35°C. Hotel máme hned přes cestu u pláže. Pokud chcete přímo na pláži, počítejte s cenou kolem 5k za noc. Pláž byla tak nějak uklizená, ale stále to nebylo na 100 %. Irma se zde podepsala také i když ne tolik, jako na jiných místech Floridy. Večer jsme se šli projít a podívat se na místní Art Deco stavby, kterých je zde opravdu hodně. Druhý den jsme jen odpočívali u bazénu a připracovali se na večerní let domů.
Kolem 16:00 sedáme do auta a jedeme na letiště odevzdat auto a pak rovnou k terminálům. Letiště v Miami je jedno z nejhorších na světě. Prakticky zde nic není, nemůžete ani do salónku. Je to opravdu tragédie. Nasadáme do letadla a končíme náš výlet 🙂
