Jelikož jsme nestihli projet celou západní část ostrova, rozhodli jsme se k dokončení. Začátek jsme projeli velice rychle a měli hodně času. První zastávka byl krátký trail na vrcholu útesu. V půlce cesty jsme narazili na opuštěnou lavičku. Bylo to kouzelné, uprostřed ničeho samotná lavička. Také se k nám přidal jeden pán z Portlandu, který je už v důchodu a tak cestuje s rodinou. Na trailu byl ale sám, jelikož ostatní členové jsou prý tlustí a nechce se jim chodit 😀
Bylo nám ho trochu líto, je to takové smutné být na tak krásném místě sám. Pán byl ale velice rád, že nás potkal, povídali jsme si, předal nám vizitku s tím, že se mu máme ozvat a pošle nám nějaké další zajímavé části USA, které bychom mohli navštívit.
Pozn. na jedné fotce je kytička, která má různé barvičky. Vzniká to prý podle toho, jak na kytičku svítí slunce, podle toho má pak více barev.
Pokračovali jsme dál k další zastávce. Olivine Pools, což jsou malá lávová jezírka u pobřeží. Bohužel nebyly moc silné vlny a tak většina jezírek byla suchá.
Další zastávku jsme už naplánovanou neměli a tak jsme pokračovali dál po Kahekili Hwy. Po chvilce jízdy jsi přijeli do malého krásného městečka. Hned na začátku stál malinkatý dřevěný kostelín. Celé městečko leželo v údolí, a bylo na něj krásný výhled. Hotový ráj.
Zbytek cesty byl hodně zajímavý. Místo jen pro jedno auto, museli jsme se různě vyhýbat, ale výhledy úžasné. Nakonec jsme přijeli do většiho města Wailuku, kde jsme si jako správní amíci dali do nosu v místním mekáči.
Poslední zastávkou byl národní park Ka’Ikena OIAO. Toto místo je prý jedno z nejděšťivějších míst na planetě, což se nám i potvrdilo, jelikož pořád pršelo. Celá oblast je chráněná krajina, výšlap, jestli se tomu dá tak říct byl tak na 10 minut. Udělali jsme pár fotek a pokračovali na hotel.
