Máme tady další den. Vstávali jsme cca v 9:00 a dali rychlou snídani na pokoji. V plánu jsme měli jet do Pearl Harbor. Pro jistotu jsme ještě zašli na recepci zeptat se na informace. Zajisté bylo všechno jinak. Pearl Harbor je místo, kam všichni vyjíždí kolem 7 hodiny ráno, jelikož mají omezený počet vstupů na některé památky. Nevím co na tom bylo pravdy, ale museli jsme změnit plány.
Jako další alternativa bylo navštívení paláce Iolani ve staré části města nebo vyrazit na pláž. Rozhodli jsme se navštívit i palác a vydali jsme se na autobus. Za $5 jsme se oba asi po 20min jízdy dostali k paláci. Je postaven v malé zahradě. Šli jsme si koupit lístky do přilehlých barracks a chvíli jsme se procházeli kolem – hodně se nám líbily staré stromy s lianami.
V jednu hodinu odpoledne jsme pak šli na prohlídku samotného paláce. Po krátkém úvodu nám paní rozdala sluchátka s audio guidy a vstoupili jsme dovnitř. Přestože oproti monumentálním sídlům evropských králů působí tento palác spíše jako vila na Bubenči, byl v době svého dokončení (cca v polovině 19. století) opravdu na vysoké úrovni. Byl prvním královským sídlem, kde byla zavedena elektřina – ve sklepení pak byla kompletní rozvodná síť pro celý dům. Díky králově velké vášni pro moderní technologie zde byl také telefon, koupelny s teplou vodou a s klasickým splachovací toaletou, kterou v té době neměla ani britská královna Viktorie.
V přízemí paláce se nachází vstupní hala s monumentálním shodištěm. Po levé straně je vstup do modrého reprezetativního pokoje, kde se nachází obrazy posledních vládců Havaje. Mítnost sloužila pro neformální jednání a je napojena posuvnými dveřmi na jídelnu. V té se dle potřeby upravovaly stoly tak, aby mohla sloužit k malým banketům i velkým oficiálním recepcím – jídlo bylo z kuchyně posíláno výtahem. Vybavení jídelny kromě drahých italských látek a nejlepšího čínského porcelánu zahrnuje i sklenice vyrobené u nás.
Na pravé straně se pak nachází trůní sál, kde se kromě oficiálních audiencí pořádaly velké párty, král byl totiž velmi společenský typ. Sloužil však také pro pohřební mši nebo jako soudní síň.
V druhém patře paláce se nachází velká hala, sloužící jako neformální jídelna a soukromé pokoje rodiny, celkem tři ložnice, každá s vlastní koupelnou. Králova ložnice navazuje na knihovnu a ta poté na hudební místnost. Král i jeho sourozenci byli vášnivými skladateli a mnoho z jejich kompozic se na Havaji hraje dodnes.
V druhé části je pak zajímavý především rohový pokoj, kde byla přes 8 měsíců vězněna poslední havajská královna. Zde jsme se totiž dozvěděli, jak to vlastně bylo s připojením Havaje k USA. Probíhalo to zhruba tak, že se skupina havajských vysokých úředníků spojila s americký ministrem obrany, ten poslal na Havaj loď s ozbrojenci, kteří na základě “nerespektu” úředníků ke královně měli stabilizovat zemi a ustanovit prozatimní vládu, cílem vzpoury však bylo nastolení republiky na Havaji. Aby královna předešla krveprolití, nesvolila k vojenskému zásahu svých jednotek a na místo toho poslala protestní dopis prezidentu USA, aby okamžitě přestal narušovat suverenitu Havaje. Ten toto uznal a vydal rozkaz, aby prozatimní vláda podnikla všechny kroky k navrácení moci královně. Prozatimní vláda však zareagovala tak, že zakonzervovala aktuální situaci a vyčkala, než se prezidentem USA stane někdo, kdo bude více nakloněn prosazení republiky na Havaji. Po neúspěšném povstání pak byla královna ve vlastním trůním sále odsouzena na několik let nucených prací a 2 letem vězení. Jelikož však byla královna, skončilo to pro ni 8mi měsíčním domácím vězením v jediné místnoti jejího paláce se zatmavenými okny.
Domorodí obyvatelé tak stále nemají američany příliš v oblibě, v roce 1959 se pak Havaj připojila k USA.
Po návštěvě paláce jsme dali rychlý oběd a vydali se na pláž Waikiki. Opět jsme využili místní MHD, na pláž jsme dorazili v cca 4 hodiny odpoledne, což znamenalo že zde nebylo již tolik lidí. Po asi hodinovém odpočinku jsme se po pláži vydali zpět do hotelu. Měli jsme v plánu jít do fitka, na večeři a na rychlý nákup, dopadlo to však tak, že jsme po osmé oba usnuli a spali až do 5 hodin ráno.
