Náš pobyt v Paje je u konce. Sedáme do taxíku a odjíždíme do hlavního města Stone Town. Cena 30 dolarů, ale dá se sehnat i za 25 dolarů, což je dobré. Za cca hodinu jsme u našeho hotelu. Na poslední dny jsem vzal trochu lepší ubytování (golden Tulip Boutigue) v super lokalitě.
Po ubytování vyrážíme na prohlídku města. Hned před hotelem nás začínají otravovat místní a nabízí vše možné. První zastávka je House Of Wonders u kterého nás odchotne místní guide a zkouší nám vnutit prohlídku města jen za 25 dolarů. S díkem jdeme dále, bohužel to nevypadá, že by byl dům otevřený. Z venku vypadá dost zešle obecně je zde vše hodně zanedbané. Dost na to kaštou a nechají vše chátrat. Procházíme místním parčíkem, kde je naháněčů asi nejvíce. Nabízejí prohlídky města nebo také Prison Island či Spice tour. Oboje chceme, ale ne dnes. V parčíku se také každý den večer schází místní stánkaři a nabízejí vše možné, převážně jídlo, různé dobroty atd.
Naproti parčíku je stará pevnost do které můžete nakouknout. Bohužel nic zajímavého zde nečekejte. Hromě starého divadla jsou zde jen místní prodavači se stánkama. Začínáme se více dostávat do uliček starého města. Zde se ztratíte opravdu velice jednoduše, takže si musíte dávat pozor. Uličky jsou plné místních prodejců, všichni mají to stejné. Máme už docela hlad, ale nemůžeme najít žádnou restauraci a tak procházíme až k domu Tipu Tip, což byl jeden z největších arabských otrokářů na Zanzibaru. Jeho dům je v dezolátním stavu a vypadá na spadnutí. Vyfotili jsme si aspoň vstupní dveře, které jsou krásně zdobené. Další zastávka je dům Fredyho Mercury, který na Zanzibaru dlouhou dobu bydlel. Procházíme opět uličkami na Slave market. Zde bylo hlavní překladiště otroků pocházejících z Konga a okolí jezer Tanganyikaa a Viktoriino jezera. Cesta mohla trvat až několik měsíců a většinou při ní zemřelo spoustu lidí. Ze Zanzibaru otroci proudili dále do arabských zemí. Celkem jich zde prošlo kolem 600 tisíc. Otroci byli získáváni různými způsobi obvykle byli prodání rodinou nebo sousedy ve většině případů to byli zajatci zajatí během kmenových bojů. Na tomto místě setrvávali obvykle 2-3 dny než byli prodáni a žili zde v šílených podmínkách v malé sklepní místnosti (50 mužů viz. foto). Někteří otroci byli braní jako členové rodiny a bylo o ně dobře postaráno, většina z nich ale skončila hůře.
Po prohlídce jsme šli konečně na pozdní oběd a dali si dobrou rybu. Cenově je to zde trochu dražší. Ryba s hranama stojí 16 tisíc. Cestou zpět jsme si všimli, že je House Of Wonders otevřený, takže jsme šli na prohlídku. Dům měl v 19. století tekoucí vodu, výtah, kanalizaci, elektřinu atd. Proto se mu začlo říkat dům divů. Postavil ho ománský sultán, který na Zanzibaru dříve vládnul. Uvnitř je malé muzeum, ale vše je opravdu hrozně zašlé a jde vidět, že se o to nikdo nestará. Místní průvodce nám řekl, že dům je sice Zanzibaru, ale že do něj žádné peníze dávat nechtějí a čekají až na peníze z Ománu. Zjistili jsme také, že Stone Town byl dříve ostrov, ale později kus moře zasypali aby obě části spojili. Jde to krásně vidět na přiložené fotce.
Jelikož jsme byli unavení po celodení chůzi, šli jsme na hotel odpočívat.
Den 14 – Spice tour
Na dnešní den jsme měli naplánovaný celodenní výlet na Spice Tour. Sraz jsme měli na 9:00 ráno před hotelem, kde nás vyzvednul pán, se kterým jsme šli kousek k autu. Cestou jsme nabrali ještě pár lidí, ale celkem jsme byli 4, což nás velice překvapilo. Jeli jsme zhruba 45 minut, než jsme dorazili na místo. Postupně jsme prošli farmou, kde nám ukázali zajímavé druhy ovoce a koření. Vše jsme mohli ochutnat, což bylo opravdu super. Průvodce nám vždy řekl zajímavé info ke každému ovoci nebo koření. Na konci cesty jsme dostali z listů palmy vyrobené koruny a dámy ještě tašku. Bylo to opravdu moc pěkné.
Večer jsme šli na procházku do místního parku, kde je každý den navečer trh, kde si můžete dát různé druhy jídla a pití. Chodí sem opravdu hodně místních a je to velice populární místo. My jsme si dali zanzibarskou pizzu – těsto naplněné čím si řeknete, vznikne taková kapsa, kterou poté dělají na pánvi (fotky v galerii). Po jídle jsme šli do místního rooftop baru, kde jsme si dali pár pivek a poté šli zpět na hotel.
Den 15 – Prison island a cesta domů
Dnes odjíždíme zpět do ČR, ale jelikož letímě až pozdě večer, využijeme dnešek na další výlet. V hotelu jsme domluvení, že zůstaneme až do večera, můžeme využívat bazén a sprchu, jen musíme opustit pokoj. Na Prison Island se dostanete jednoduše lodí. Stačí dojít k pobřeží a hned vás naháněči začnou ukecávat. Dobrá cena je 40 000 šilinků, nebo 20 dolarů za oba. Jak jsem již zmínil dříve, je lepší platit v místní měně. Pokud to bude více, určitě to neberte. Možná se vám podaří i za méně, ale musíte hledat.
Na ostrov jezdí menší lodičky a cesta je tak na 45 minut, když máte trochu vlny, je to i velice zábavné. Náš kapitán byl velice hodný, zastavil nám hned u pláže a hodinku a půl na nás čekal. Zamířili jsme rovnou k rezervaci velkých želv, kterých je na ostrově opravdu hrozně moc a některé jsou prý staré až 300 let. Vstupné jsou 4 dolary a dostanete do ruky spoustu špenátu na krmení. Želvičky jsou hrozně hodné, můžete si je hladit, krmit, fotit jak je libo. Dále se můžete podívat na pláž a případně si i zaplavat, ale hodně zde fouká a není to moc příjemné.
Cesta zpět byla trochu lepší, tolik nefoukalo a vlny byly o dost menší. Vše nám zabralo asi 3 hodinky a rovnou jsme pak šli odpočívat do hotelu k bazénu a čekali na vhodnou dobu, kdy pojedeme na letiště. Kolem 20:00 jsme sehnali taxík a vydali se na cestu. Cena taxíku 10 dolarů, opět je to o tom usmlouvat to co nejvíc. Na letiště jsme dorazili asi za 20 minut a šli rovnou do odbavovací haly, která je hodně oldschool. Nečekejte žádné LED tabule ani nic podobného. Cedulky sem dávají ručně, notebook mají jeden a vždy si ho přinesou, kam je potřeba. Náš stánek zde ještě nebyl, takže jsme šli do patra do restaurace, která ale zavírá v 21:00, takže jsme poseděli opravdu chvilku. Výhoda je, že je zde klima a dělali celkem jedlou pizzu. Poté jsme museli sejít zpět do haly a čekat, než připraví Flydubai stánek. Zhruba za 40 minut byl stánek hotov a my šli jako první k odbavení, abychom mohli utíkat do VIP salónku, který je až po security. Salónek je hodně malinkatý a opět velké retro, ale je zde klima, záchody, nějaké občerstvení, pití a internet. Pokud máte možnost, určitě to stojí za to, než se dole pařit.
K letadlu jsme šli těsně před odletem, ještě jednou jsme ukázali pasy a pěšky došli až k letadlu. Cesta do Prahy byla v pohodě.
