Na dnešní den jsme měli docela náročný plán. Vyjeli jsme co nejdříve a vydali se do oblasti Lato, kde jsou pozůstatky osídlení z Hellenistické doby kolem 4-3 st.př.n.l., ale některé části jsou i starší 7-6 st.př.n.l. Celý komplex je velice zachovalý a myslím, že patří k těm více významným na Krétě (aspoň nás zaujal opravdu hodně).
Hned u vstupu jdou vidět pozůstatky domů, dlouhé schody vedou až k hlavnímu nádvoří, kde jsme mohli vidět zásobník vody, pozůstatky chrámu atd. Co je opravdu zajímavé, je fakt, že všechny vesničky, které jsme projeli měli rozvody vody po celém městě. Další zajímavost je určitě velká podobnost technologie staveb některých budov. Na první pohled jsou kvádry pasované na sebe hodně stejným způsobem jak např. na Machu Picchu. Krásně to jde vidět na fotkách. Polohově je místo také velikoce podobné. Uprostřed hor s krásným výhledem do všech stran.
Vše jsme pěkně prošli a vydali se na další vykopávky, tentokrát v Gournii. Zde jsme po příjezdu zaznamenali divné houpání auta, jak kdyby foukal silný vítr, který autem houpe, ale vůbec nefoukalo. Večer jsme zjistili, že bylo v této oblasti zemětřesení o síle 5,5 stupňů, takže si myslíme, že jsme cítili otřesy. Těžko říct.
Gournia je menší minojské město z doby 3600 – 3000 př.n.l., ale největší rozkvět byl kolem 1550 – 1450 př.n.l. Zaniklo kolem roku 1200 př.n.l. Další zastávka byla Sitia. Navštívili jsme místní malé muzeum a šli na oběd, do restaurace u moře. Měla dobré hodnocení, ale bohužel jsme chytli zájezd důchodců a čekali jsme hrozně dlouho na jídlo. Nicméně gyros byl opravdu super. Pokračovali jsme dál do Kato Zakros, kde jsou rozvaliny minojského paláce. Toto místo bylo zničeno kolem roku 1450 př.n.l. stejně jako většina ostatních měst na Krétě z důvodu velkého zemětřesení a následných tsunami.
Pokračovali jsme dál do cílové destinace Ierapetra což je nejjižnější město Evropy. Náročná a dlouho cesta kolem 2 hodin nás vedla před hory, kde jsme mohli “pokecat” s ovečkama a kozama, které chodily různě jak se jim líbilo. Nikdo tady nebyl, jen pustina a zvířata. Občas jsme narazili na horskou vesničku, kde bylo pár domečku a nikdo nikde. Opravdu zapomenutý kraj. Za celou cestu jsme potkali jen jedno auto a to nějaké další turisty, kteří se vydali stejnou trasou (dokonce jsme se pak s nima potkali ve stejném hotelu).
Ubytování jsme měli v krásném apartmánu Coral Apartments, které můžu určitě doporučit.
