Potřebovali jsme větší auto, a tak jsme se začali dívat i v sousedním Německu. Z počátku nás samozřejmě přepadly různé skeptické myšlenky související jak s kvalitou vozu, tak i s procesem celé koupě tam, následné registrace u nás, a také samozřejmě nutnosti přepravy do Prahy. Rádi bychom se tak podělili o naši zkušenost koupě auta v Německu, a to téměř bez znalosti němčiny.
Vzhledem k tomu, že náš model vozu, o který jsme měli zájem, nebyl v u nás dostupný v požadované motorizaci (nechtěli jsme diesel) a ani výbavě, rozhodli jsme se, že to prostě zkusíme tam – kromě jiného byla totiž kupní cena okolo 20% nižší než u nás. Měli jsme plánovaný výlet do Ingolstadtu a následně do Salzburku, hledali jsme tedy prodejce v rámci této trasy, celkem jsme tak měli 3: v Norimberku, v Dachau a v Mnichově. Jelikož ani jeden nejsme profesionál v oblasti auto-moto, nechtěli jsme nic riskovat a hledali jsme vůz výhradně u autorizovaných prodejců.
U salonu v Mnichově a v Norimberku jsme narazili hned na první problém, a to neochotu salonů komunikovat s námi v angličtině. Z Norimberku nám sice odpověděli, ale další komunikace ustrnula, z Mnichova se neozvali vůbec. Oba dva však byly na naše poměry giga salony a jeden zákazník z východu je nevytrhne. Z Dachau – menšího salonu, tj. o velikosti, jaká je u nás běžná, se nám ozvali asi za 3 dny, domluvili jsme si tedy schůzku na sobotu, kdy jsme měli plánovaný přejezd z Ingolstadtu do Salzburku. Němci nejsou takoví „pracanti“ jako u nás, a tak mají sobotní provoz jen asi do 13. hod – pro nás trochu šibeniční, jelikož teď s malou i při nejlepší vůli obvykle v tuhle dobu teprve vyrážíme, ale stihli jsme to.
Jelikož jsme měli zájem o zánovní vůz (do cca 15tis. km), minuli jsme fancy prodejní centrum nových vozů a zamířili o kousek dál, do trochu míň fancy centra ojetých vozů. Pán tam zrovna měl jiný pár, co si kupoval zánovního kombíka, a tak jsme si šli prohlédnout ty naše vybrané – celkem 2 vozy, což je o 2 víc, než měli dle našich požadavků v celé ČR. Asi po půl hodině se nám pán mohl věnovat, bylo nám jasné, že předsudkům vůči Čechům se nevyhneme (není to tak dávno, co se tam přestal říkat vtip „Jeďte do ČR, vaše auto už tam je“), protože z jeho výrazu bylo patrné, že je znejistěn absencí adidasových tepláků a sandálů a čeká, co horšího může přijít. Již jsme byli předem domluveni, které vozy chceme vidět, a tak běžel pro klíčky – otevřel nám je a šel si zaparkovat zrovna prodaného kombíka. Od pohledu se nám jedno auto líbilo víc, a tak jsme se tedy podívali, jak to v tom autě vypadá, zjistili jsme, že se nám fakt líbí a řešili, co dál – na zkušební jízdu už nebyl čas, šli jsme tedy zjistit další podrobnosti k pánovi do kanclíku. Zde jsme probrali, do kdy platí záruka a kde všude, domluvili jsme se, že nám vůz rezervuje do pondělí, a že kdybychom se tedy rozhodli pro koupi, trvá to cca 11 – 14 dní. V tomto bodě se pán konečně dočkal a přišlo to něco „východňáckého“, co mu celou dobu chybělo – chceme to bez slevy, ale chceme to hned. Vraceli jsme se totiž následující pátek z toho Salzburku, tak jsme to samozřejmě chtěli spojit. Pán udělal vše pro to, aby si zachoval dekorum a přislíbil, že když se tedy domluvíme, zkusí to stihnout.
Během následujícího dne jsme tedy ještě pro jistotu vše probrali, a potvrdili, že auto chceme. Z výrazu emailu bylo patrné, že to tak úplně nečekal, ale za pár hodin poslal potřebné podklady a kupní smlouvu. (pozn. pokud jste plátce DPH tak jako my, v Německu to běžně chodí tak, že u dealera zaplatíte celou cenu s DPH, to DPH vám dá salon do depositu, a jakmile auto registrujete u nás, zašlou vám ten deposit zpět) Platbu jsme zprocesovali v úterý, ve čtvrtek nám povrdil jak přijetí platby, tak i to, že si auto můžeme následující den vyzvednout. Vyrazili jsme tedy znovu směr Dachau – podařilo se nám dokonce objet mega kolonu na hranicích s Německem, protože nás waze vedl nějakou objížďkou přes vesnice, kde se nikdo s hraničními kontrolami neobtěžoval a ani jsme si nevšimli, že jsme v už v Německu.
Jak tedy to předání proběhlo:
Ráno jsem přišla do salonu, vyrazili jsme k obdobě registru vozidel, podepsala jsem dva předvyplněné papíry a za dvě hodiny jsem si měla přijít pro značky. Za dvě převozky s červeným pruhem jsem zaplatila €230 (pozor, neberou zde karty, pouze hotovost), plácli jsme je na auto, které majestátně čekalo ve společnosti několika obdivovatelů u vchodu do salonu a šli jsme dořešit zbytek. Dostali jsme klíče, papíry k autu (techničáky, COC list, pojištění v DE, a spoustu dalších), hodinové předvádění vozu a jeho funkcí se nekonalo, jsem si poměrně jistá, že to bylo z důvodu absence vhodné slovní zásoby na obou stranách, ani jsem nedostala květiny jako u nás, ale za těch ušetřených 20% to bohatě stálo. Vyrazili jsem tedy směr Praha.
Registrace v Praze
Před registrací je nutné udělat nejprve evidenční kontrolu – tu vám právě výrazně urychlí ten COC list. Hned v pondělí jsme to tedy zařídili, abychom mohli co nejdříve na registraci. Čekali jsme ještě na nějaké podklady z banky, která nám vůz zpětně profinancovávala, a tak jsem ve středu odpoledne vyrazila u nás na Bohdalec na registraci. Pravděpodobně jsem měla velké štěstí, protože přede mnou bylo jen asi 6 lidí – dostala jsem se k přepážce, a byla jsem velmi rychle odmítnuta s tím, že registrace aut ze zahraničí se dělají jinde, jakože v jiné budově asi 200 metrů dál – kdybych zde čekala obvyklé dvě hodiny, asi by mě to fakt naštvalo (k registračnímu úřadu na Bohdalci, jeho značení apod. se vyjadřovat nebudu, to by bylo na samostatný článek, jen podotýkám, že v celém areálu je nejlépe značeno občerstvení a prodejna točené zmrzliny). Proto než si jdete cokoliv zaregistrovat, opravdu doporučuji zjistit předem, kde to přesně je, protože běžné fronty jsou zde okolo 80 lidí. Registrace na o poznání skromnější přepážce „té správné pro dovezená auta“ byla poměrně rychlá, zaplatila jsem poplatek 800Kč a v úterý jsem si měla přijít pro značky. Ty jsem si také pak vyzvedla a celá koupě byla kompletní.
Celkově můžeme nákup auta v Německu určitě doporučit, nabídka vozů v autorizovaných salonech je velmi bohatá, dají se zde koupit i ověřené vozy přímo od majitelů (aus privatem vorbesitz), které tak nepodléhají 19% DPH, tak nějak se není čeho bát. Moc mi nedává smysl, proč využívat pokoutné dovozce či převozce a kupovat v no-name autobazarech, je možné, že v tom autorizovaném salonu zaplatíte o něco málo více, ale máte jistotu stavu vozu, nemusíte obhlížet lak a spáry lupou a přemýšlet, jestli to auto někdo před vámi rozsekal nebo utopil, sdělí vám jasné podmínky případné záruky, osobně jsem určitě ocenila i asistenci při nákupu vozu – prakticky jsem nemusela nic řešit, sjednávat na úřadech nebo vyplňovat, což za to určitě stojí. Je vhodné umět alespoň něco málo německy, ale vystačíte si s angličtinou. Cenově nás převoz kromě ceny auta vyšel na €230 za převozní značky, 800 Kč za registraci u nás a poplatek za evidenční kontrolu 800Kč, tj. asi 7.500Kč + benzin.
Dále bych ještě zmínila, že pokud dovážíte nové auto, tj. nebylo dosud registrováno ani v DE nebo je pár měsíců po registraci, je třeba před registrací nejprve odvést DPH českému FÚ, a až poté je možné vůz u nás zaregistrovat (kilometrová hranice je 6tis, měsíce myslím 8 nebo 10). Je pak také vhodné si ještě před převzetím vozu v Německu a cestou do ČR sjednat POV a HAV, obvykle má vůz pojištěný od dealera totiž jen POV, což se může pěkně prodražit. U vozů nad 4 roky stáří je pak kromě evidenční kontroly nutná i technická prohlídka, obojí je výrazně levnější a rychlejší s COC listem.
