Dáváme si poslední snídani v oblasti Kiwengwa, platíme útratu a čekáme na odvoz do Paje. Cestu máme domluvenou za 40 dolarů, což nám přišlo dobré (měli jsme první nabídku za 60 dolarů). Kolem půl jedenácté přijíždí náš odvoz.
Poklidná cesta s milým panem řidičem se kterým si povídáme. Má 4 děti, jeho žena je z pevniny z Tanzanie z okolí města Arusha a také pracuje, což je tady dost neobvyklé. Prodává v Kiwengwa na pláži suvenýry turistům. Pán nám říkal, že potřebují peníze na vzdělání dětí, aby to pak měli lepší v životě. Bez školy a angličtiny nebo italštiny jste bez šance najít si nějakou slušnou práci. Nemá prý žádnou dovolenou, jezdí každý den, ale je spokojený. Jeho žena nepracuje 2-3 měsíce v roce, jelikož je zde málo turistů. Většinou to tedy využijí a jedou aspoň nachvilku navštivit její rodinu na pevninu (říkal, že pouze pár dní, jinak musí pracovat stále). Cesta je prý šílená – speedboat do Tanzanie a poté autobusem kolem 12 hodin do vesnice, kde bydlí rodina jeho ženy.
Po hodině cesty přijíždíme k našemu ubytování Hakuna Shida guest house. Je to malé ubytko kousek od pláže, máme to se snídají za nějakých 250 dolarů na 4 noci. Pokoj vypadá v pohodě, máme záchod a sprchu takže cajk. Hned se ubytujeme a jdeme se podívat na pláž, jelikož nás zajímá, jak vypadá. Paje je velice populární hlavně pro kitesurfaře, kterých je tady opravdu hodně. Na každém kroku vidíte kitte školu nebo půjčovnu. Jelikož jsme přišli během odlivu, moře je cca 300-400 metrů v nedohlednu, ale pláž je nádherná. Hned u vstupu na pláž je místní restaurace Fisherman, kde si sedneme a dáme si super oběd za ještě lepší cenu. Oproti Kiwengwa je to zde opět levné, což je super. Ryba, maso kolem 12 tisíc, mají zde i místní pizzu nebo různé tortily atd. Já jsem si dal kuře na kari s rýží a Kinečka si dala jen na chuť avokádový toust.
Po jídle jsme šli mrknout na moře. Šli jsme pár desítek metrů od pobřeží a pomalu se dostávali do vody, která byla nádherně průzračná. Všude spousta kitte surfařů, jak těch co to umí, tak těch co se to snaží naučit. Osobně jsem to chtěl také vyzkoušet, ale za 3 hodiny chtějí skoro 100 euro, což mi přijde trochu moc. Nehledě na to, aby šlověk začal jezdit, dle nich je potřeba tak 10 hodinový kurz, který stojí kolem 300-400 euro. Chvilku se tedy cachtáme ve vodě, pozorujeme rybky a pak jdeme zpět na pokoj vybalit a pořešit vodu a místní peníze, jelikož už žádné nemáme. Dle doporučení místního správce domu je směnárna u kruháče v Paje. Vydáváme se tedy tam a měníme s kurzem 2170 šilinků za jeden dolar. Není to žádná sláva, ale lepší kurz neseženeme. Cestou zpět se stavujeme v místním obchodu, kupujeme nějaké vody a krém na opalování (mají zde dokonce faktor 80).
Večer jdeme vyzkoušet další restauraci Bausinga, která je hned u našeho ubytování. Cenově je to zde podobné, nafotil jsem menu, tak se můžete mrknout, co mají dobrého 😀
Den 10 – Jozani-Chwaka bay national park
Na dnešní den máme naplánovaný výlet do Jozani parku, což je taková místní džungle a také národní park. Vše se dá domluvit přes různé makaky na pláži, ale nám se to zdálo hrozně drahé. Jelikož je zde vstupné 10 dolarů na osobu a je to cca 15 km od nás, nechtěli jsme za to dát více jak 20 dolarů na hlavu. Většina výletů byla kolem 30 až 65 za osobu, což je opravdu hodně.
Zabalili jsme si tady vodu, repelent a trochu jídla a vyrazili k hlavní silnici s tím, že pojedeme místním Dala Dala, nebo něčím co chytnem po cestě. Po cestě jsme se zeptali taxikáře, za kolik nás tam hodí, ale cena 30 dolarů byla úsměvná. Nakonec jsme to ukecali na 15, ale i tak se nám to zdálo hodně (nechtěli jsme dát víc jak 10). Další taxikář šel jen na 20 dolarů a pak jsme ještě měli jednu nabídku opět za 15 dolarů. Neřešili jsme to tedy s tím, že počkáme na Dala Dala. Najednou na kruháči zastavilo auto a týpek na nás volá, kam jedeme, že nás hodí. Chce 20 tisíc šilinků, říkáme mu max 10 tisíc s čímž souhlasí (určitě by šel i na 5 tisíc). Nasedáme tedy do auta a jedeme směr Jozani forest. Po cestě nás zastavují opět policajti a jelikož je zde zakázáno vozit civilním autem někoho za úplatu, místní týpek to okecává s tím, že jsme příbuzní jeho manželky 😀 (myslím, že policajtovi to bylo jasný, ale neřešil to).
Zastavili nám před vstupem, takže jsme šli rovnou na recepci parku zaplatit vstupné 10 dolarů (dá se platit i v místní měně, je to 20 tisíc, což je výhodnější). Pán je trochu překvapený, že jsme přijeli po vlastní ose. Do džungle nemůžete sami, vždy vám přiřadí nějakého guida, kterému pak dáte tip za ochotu (údajně nejsou nijak placení, žijí jen z toho, co dostanou od turistů).
Jozani-Chwaka Bay National Park se rozléhá na ploše 5000 hektarů a celý vyrostl na korálovém útesu, který zde dříve byl (obecně je celý Zanzibar jeden velký korál). Jozani Forest zabírá plochu 2512 hektarů a má obří zásoby vody, náš průvodce říkal, že stačí vyhloubit metr dírů a narazíte na vodu. Je zde spousta živočichů včetně hadů, ještěrů a opiček. Mezi ty hlavní skupiny patří Bush Baby, které jsme již mohli vidět u Jenny v Cheetahs rock. Opičky nemají rády světlo, takže jsou zalezlé v hustých korunách stromů a vylézají jen večer. Dále zde můžete vidět opičku Red Colobus, které se nám podařilo i vyfotit. Je jich zde opravdu hodně, ale žijí v druhé části džungle, kde je více listnatých stromů, které mají ovoce. Pan průvodce nám říkal, že některé dny vystoupá spodní voda v určitých částech i na povrch a je zde pak takový močál a hodně komárů (ale malárii prej nemají :D). Procházíme džunglí, je zde šílená vlhkost, ale sluníčko zde nepronikne, takže je to příjemné. Přicházíme na širokou cestu a vstupujeme do druhé části, kde žijí opičky Red Colobus. Během pár metrů se změni příroda z džungle na “klasický listnatý les” v kterém si hraje spousta opiček.
Třetí část parku – Mangrove Forest je vzdálená cca dva kilometry od hlavní cesty a můžete sem i sami. Rozloučíme se tedy s našim průvodcem, dáváme mu 15 tisíc šilinků za ochotu a pomalu jdeme prašnou cestou. Po asi 20 minutách chůze se dostáváme k dřevěné lávce, která vede napříč lesem. Většina Mangrovníků byla v minulosti vykácena a na ostrově skoro nic nezůstalo. Snaží se to tedy napravit tímto chráněným lesem. Celá zem je pokrytá blatíčkem a zbytky korálů, mezi nimi můžete zahlédnout spoustu krabů. Začíná zde také tok malé říčky, která se nakonec vleje do oceánu u Pete Inlet Bay.
Vše si projdeme a míříme zpět k hlavní silnici, abychom mohli vyrazit zpět do Paje. U vstupu do Jozani je policejní stanice, jdeme tedy až za ni, abychom si mohli eventuelně někoho stopnout. Strážník je překvapený, když mu říkáme, že jdeme do Paje pěšky. U místní ženy ještě kupujeme banány a pokračujeme dál po cestě. Po pár minutách chůze zastavuje starší milý pán a prej, že nás za 2tisíce do Paje hodí. Nastupujeme tedy do auta a jedeme. Před Paje opět policejní kontrola, pán si podává ruku se strážníkem a nějak to ukecává – asi už se znají a za minutku zastavuje u kruháče v Paje. Cesta nás tedy vyšla na 12 tisíc (cca 5 dolarů) tam i zpět a to jsme první cestu ještě hodně přeplatili.
Večer jsme si opět dali super jídlo v místní restauraci a šli spát 🙂
