Máme tady pátý den a my se vydáváme do další části ostrova. Dáváme si poslední snídani, platíme za ubytování a čekáme na odvoz. Nungwi bylo skvělé. Jsou zde opravdu nádherné pláže, hodně aktivit a celkově zajímavé místo.
Náš odvoz je tu. Místní taxiky jsou pěkné a když si vše domluvíte dopředu, nemusíte mít strach, že vás někdo natáhne. Cena 25 dolaru, délka cca 50 km. Jelikož zde není mnoho cest, musíme se vrátit zpět směrem k hlavnímu městu a pak to střihnout přes vnitrozemí do Kiwengwa.
Za necelou hodinu jsme u našeho ubytování. Zabookovali jsme si bungalov u pláže na 4 noci za 260 dolaru se snídaní. Možná se to zdá hodně, ale bylo to jedno z těch nejlevnějších ubytování v oblasti. Jedná se o Kiwengwa apartments. Majitel je Ital a žije zde 14 let. Všechno jídlo zde připravuje on, takže si můžete dát i evropskou stravu, pokud budete mít chuť.
Ubytovali jsme se a šli na obhlídku okolí, abychom zjistili, kde se najíst, kde koupit vodu atd. Zajisté to nemusíte řešit, pokud chcete utrácet a kupovat vše v hotelu, nebo máte AI jak většina zdejších turistů.
Pláže jsou tady diametrálně jiné než v Nungwi. Je zde opravdu velký odliv cca. 400-500 metrů, takže si vodu užijete jen občas. Pláže jsou velice otevřené, nejsou zde žádné útesy, které by pláž vizuálně rozdělily. Šli jsme tedy po pláži a dívali se po restauracích a marketech. Po pár minutách jsme došli k malé chatrči na pláži, kde sedělo pár místních bělochů (nejspíše z vedlejší školy Kitesurfu) a jedli maso s rýží. Zeptali jsme se teda paní co má ještě dobrého a koupili vodu a Colu (na test, jak chutná) Jelikož bylo pozdě, měla jen poslední kousky ryby a hovězí. Dali jsme tedy jen vodu a Colu a řekli, že se stavíme později a šli mrknout, zda je zde něco dalšího. Po cestě skoro nic nebylo, samé obří rezorty a mezi nima místní obchůdky s cetkama. Potkali jsme místní děti, kteřé po mě somrovaly Colu, tak jsem ji oželel, stejně to není zdravé a aspoň měly radost. Byli jsme už docela daleko a vypadalo to, že nic zajímavého nenajdeme, tak jsme šli zpět. Zastávka v první restauraci, jídlo cca kolem 20tisíc šilinků > drahé. Jdeme dál, sedáme si a čekáme na menu. Stejný problém zde dokonce ještě dražší. Prakticky nikde nemají vystavenou tabuli s nabídkou, takže nevíte za kolik co je.
Jdeme tedy k paní do malé chatrče u pláže, ale bohužel ryba už není, takže si dávám hovězí na grilu a Kinečka aspoň hrany. Vše se připracuje čerstvé, takže je zde trochu čekání, ale po 30 minutkách máme jídlo na stole a chutná skvěle. U hranolek i masa je spousta zeleniny, celkem platíme 16k (máme k tomu ještě dvě vody). Jdeme zpět k našemu ubytování a jdeme odpočívat na pláž. Večer jsme se vydali do místní restaurace k italovi, já jsem si dal něco evropského, jelikož jsem neměl na rybu ani maso chuť, Kinečka si dala rybu, protože ji neměla na oběd. Zde v Pili Pili restauraci, která je zde jedna z nejlevnějších je to o dost dražší jak v Nungwi. Tuňák je za 20k což je skoro o půlku dražší, ale je to velice dobré a hlavně večer tady hledat něco jiného se nám nechce.
Den šestý
Probouzíme se na snídani kolem 9:00. Čeká na nás spousta ovoce (banán, ananas, meloun, mango, passion fruit, papája) a na výběr je ještě palačinka nebo vajíčka. Po chvilce ještě přinesou čerstvé sladké pečivo – jedno vypadá jak muffin a druhé chutná jako kobliha. Na pití se podává fresh z ananasu. Snídaně je velice dobrá a je toho tak akorát. Po snídani se vydáváme na pláž, moře je opět v nedohlednu a zůstává po něm pouze bílé blatíčko se zbytkem vody. V této oblasti musí člověk počítat s tím, že se vykoupe až kolem 2-3pm. Jelikož při odlivu vznikne velká laguna která oddělí pláž od zbytku moře, šli jsme se k ní podívat, zda nezahlídneme nějaké živočichy. Písek je opravdu jak vápno, místama i trochu do modra, nejspíše sloučením písku a řas, kterých je tady opravdu hodně. Celá laguna je plná krátkých řas a je v ní spousta malinkatých rybek . Bohužel jsme nic jiného neviděli. Pomalu se blížil čas oběda a my se vydali k místní paní do malé restaurace u pláže. Opět zde nikdo není, jen místní týpci z Kite školy co je vedle. Dáváme si tuňáka s hranama a jednu velkou vodu. Mezitím začínají místní hrát fotbal na krásné pláži. Je šílené vedro, vůbec nechápeme, jak v tom můžou běhat. Za celou hodinu se ani jeden nenapil. Evropan by asi umřel na místě vyčerpáním. Jídlo máme na stole a je moc dobré. Platili jsme 24k což je dobrá cena.
Pomalu jdeme zpět na naši pláž a zastavuje nás již asi po druhé místní prodejce, který má stánek hned vedle našeho ubytování. Je milej a bavíme se o tom, že potřebujeme koupit nějakou vodu a jak místní natahují turisty, když jim prodávají vodu za 5tisíc a jídlo za 20tisíc a víc. Jdeme se mrknout k němu do obchodu, jelikož jsme mu to jednou slíbili. Vypráví nám o tom jak pracuje a že má rodinu na pevnině v Tanzanii. Domů jezdí jen jendou za rok, když není sezona. Bydlí přímo v malém obchůdku, ale je rád, že si může vydělat nějakou korunu. Většina věci v krámku je koupená v Tanzanii, obrazy jsou malované na Zanzibaru. Vybíráme si pár věcí, ale jedna nám chybí – tu dodá do zítra. Domlouváme se tedy, že zítra vše vezmene.
Jdeme se vyvalit na pláž a kolem 5pm jdeme na pokoj, abychom mohli zajít do obchodu, který jsme stále nenašli. Zrovna, když vycházíme, potkáme místní paní, která nám ochotně řekne, kde najdeme market. Z prašné cesty přicházíme na hlavní silnici, která nás dovede k místní čerpaní stanci a marketu. Abyste dostali lokální cenu, musíte dělat, že víte kolik co stojí a neptat se kolik to stojí. Ve většině případů vás natáhnou. Chceme tedy 4 vody, podávám 5tisíc šilinků a dostávám zpět jeden tisíc – cena 1 tisíc šilinků za vodu je standard (v restauraci kolem 4-5 tisíc).
Cestou zpět zkusíme jinou cestu a narazíme ještě na další místní obchůdek, kousek od pláže. Večer jdeme opět do restaurace k italovi a dáváme si dobré jídlo.
